V případě, že provádíme prohlídku sami, zaměříme se na:
- funkčnost brzd, stav brzdových destiček, množství a stav brzdové kapaliny, brzdovou kapalinu bychom měli měnit každé 2 roky. Dále brzdové potrubí a kola z vnitřní strany, zda neuniká kapalina, při sešlápnutí pedálu se pedál nesmí propadat - stav řízení, zda na volantu není zvětšená vůle
- pohledově výfukové potrubí a spoje, aby nás na cestě nepřekvapil nepříjemný hluk a kouř ve vozidle
- stav a nahuštění pneumatik – na stavu a huštění pneumatik závisí bezpečnost jízdy i doba potřebná k zastavení. Při nízké hloubce dezénu není pneumatika schopna dostatečně odvádět vodu a v dešti hrozí snížení adheze s nečekaným smykem, případně aquaplaning. Hloubka dezénu letní pneumatiky musí být minimálně 1,6 mm. Větší zatížení pneumatik z důvodu velkého nákladu je nutné kompenzovat vyšším tlakem v pneumatikách, dle doporučení výrobce vozidla.
- osvětlení vozidla, včetně brzdových a mlhových světel
- zkontrolujeme funkčnost a stav stěračů a ostřikovačů
- alespoň pohledově kontrolujeme stav skel, zrcátek a karoserie
- doplníme provozní náplně a kapaliny (pohonné hmoty, oleje, brzdovou kapalinu, vstřikovače)
Nezapomeňte zkontrolovat úplnost dokladů k vozidlu i svých (mezinárodní ŘP, zdravotní prohlídka u lidí nad 60 let věku), mít ve vozidle např. náhradní dioptrické brýle. Do zavazadlového prostoru je dobré navíc přibalit např. tažné lano, pracovní rukavice, ve vozidle mít „po ruce“ reflexní vestu apod.
Nedílnou součástí přípravy na dovolenou je i příprava trasy. Ideální je trasu rozplánovat na více etap a spojit s návštěvou zajímavých míst. Lze tak spojit odpočinek a relaxaci s poznáváním památek atd. Určitě se vyplatí zjistit možnosti pojištění v zahraničí, případně vozidlo připojistit. Prověřit podmínky jízdy na placených úsecích (dálnice, tunely…) a možnosti vjezdu „do zelených zón“ v některých Evropských městech.
I když jsou většinou pravidla provozu v zemích EU stejná, v některých státech mohou být drobné odlišnosti, s kterými je nutné se předem seznámit. Např. absolutní přednost tramvají, odlišné povolené rychlosti, tažení přívěsů (campových, s vodními skůtry, loděmi…). Někde rovněž platí zpřísnění podmínek pro řidiče s držením ŘP méně než dva roky, jako např. nižší povolená rychlost, zákaz vlečení přívěsů, jízdy v noci apod.
Základem bezpečné cesty je pohodlí řidiče. Tomu by mělo být podřízeno vše a on by si měl „diktovat podmínky“, jako je třeba poslech rádia (druh hudby, hlasitost), teplota ve vozidle, frekvence zastávek. I když v některých zemích může mít řidič malé promile alkoholu v krvi, zásadně se nedoporučuje toho využívat. Nejsme na to zvyklí z našich silnic a v případě dopravní nehody bude alkohol považován za velice přitěžující okolnost.
Vzdálenost sedáku by měla být taková, že při sešlápnutí spojkového pedálu na podlahu musí být noha mírně pokrčená a stehnem nesmíme překonávat odpor čalounění sedáku. Opěradlo seřídíme tak, aby zápěstí mírně natažené ruky dosáhlo na vrchol věnce volantu. Vrchol opěrky by měl být nejméně ve výšce vrcholu hlavy, ideální vzdálenost cca 2 cm (tloušťka dlaně) od jejího temene. Samozřejmostí je seřízení všech zpětných zrcátek i pohyblivého bodu bezpečnostních pásů na B sloupku vozidla tak, aby pás procházel mezi krkem a ramenem.
Na dovolenou jedeme většinou s více zatíženým vozidlem, než běžně jezdíme ve zbytku roku. Vozidlo mění jízdní vlastnosti, prodlužuje se brzdná dráha, vozidlo hůře akceleruje, zvyšuje se spotřeba pohonných hmot. Maximum věcí umístíme do zavazadlového prostoru, těžké co nejníže a nejblíže k nápravě, aby nedocházelo k posunu těžiště a tím změně jízdních vlastností auta. Pokud je to možné, z bezpečnostních důvodů je vhodné veškerý náklad upevnit, v mnoha vozidlech jsou oka na sítě a nebo „pavouky“. V prostoru pro posádku zásadně přepravujeme pouze to, co potřebujeme mít u sebe. I tady musíme dbát důležitých zásad, jako je neukládat nic na plato pod zadním oknem.
V případě prudkého brzdění mohou tyto předměty zranit posádku uvnitř vozidla, případně spadnout na podlahu a zaklínit se pod pedály. Uložením předmětů na střechu se posunuje těžiště vozidla výše, při rychlejším průjezdu zatáčkami se vozidlo více naklání a má snahu vypadnout ven. Řádné upevnění předmětů na střešních nosičích zkontrolujeme po několika málo ujetých kilometrech a pak při každé zastávce. Musíme počítat s vyšší spotřebou pohonných hmot, protože se zvyšuje aerodynamický odpor, který prudce roste se vzrůstající rychlostí. Za uložení a upevnění nákladu je vždy odpovědný řidič (nikoli osoba, která tak učinila) a v případě nepříjemné události může být policií postižen.
Bezpečně řídit znamená řídit tak, abychom se do krizové situace nedostali
Únava za volantem je velmi nebezpečná – omezené vnímání, mikrospánek nejčastěji přichází únava mezi 1-3 hodinou v noci, ale i odpoledne, nejkritičtější jsou poslední desítky kilometrů před cílem.
POZOR nejkritičtějších je posledních 30 km, kdy si řidič řekne. „tady to znám, to už v pohodě dojedu….“.
- zásadně neusedáme za volant ve stresu, nemoci, zdravotních potížích, ovlivněni tlumícími léky, alkoholem, nebo látkami, které ochabují naši pozornost - soustředíme se na řízení vozidla a dopravní situaci
- příliš hlasitá hudba řidiče evokuje k agresivní jízdě, pomalá hudba uspává
- silné zakouření ve vozidle snižuje pozornost
- rychlost jízdy přizpůsobíme povětrnostním podmínkám, stavu a povaze komunikace a zejména svým schopnostem
- při jízdě je nezbytné předvídat reakce ostatních účastníků silničního provozu a sám se pro ostatní chovat rovněž předvídatelně
- náhlé brzdění a prudké manévry vedou ke krizovým situacím
- být ohleduplný k ostatním účastníkům silničního provozu
- nepřeceňovat své schopnosti
- únava za volantem
- pitný režim, zastávky, odpočinek, cvičení
- před jízdou, ani během ní nekonzumujeme tučná a těžká jídla
- dostatečně větrat vozidlo
- při náznacích halucinací – mžitky, mrkání, pálení očí, zastavte a odpočiňte si
- žádný energetický nápoj, ani silná káva nejsou zárukou toho, že nás únava nepřemůže
- „Když spíte – neřídíte„